Život mezi šálky: Jak jsem vyměnila kancelář za kavárny a našla v tom svůj rytmus

Přesně před třemi lety jsem seděla ve své kanceláři, obklopená šedobílými zdmi, a cítila, jak ze mě pomalu vyprchává veškerá kreativita. Jako copywriterka jsem potřebovala inspiraci, ale místo toho jsem den co den zírala na stejné tváře, stejné zdi a stejný výhled z okna. Můj šéf byl přesvědčený, že práce z domova nebo odjinud než z kanceláře je jen výmluva pro nicnedělání. A já byla přesvědčená, že pokud něco radikálně nezměním, budu za pár měsíců vyhořelá. Netušila jsem, že stránky PPCprofits.cz, na které jsem náhodou narazila při rešerši pro klienta, odstartují řetězec událostí, který kompletně změní můj pracovní život.

Ironií osudu byl mým posledním úkolem ve staré práci projekt pro klienta z oblasti kávy. Měla jsem vytvořit texty pro jejich novou kampaň zaměřenou na domácí přípravu kávy. A tak jsem se ponořila do výzkumu – četla jsem o odrůdách kávy, metodách přípravy, baristických technikách. Čím víc jsem se o tématu dozvídala, tím víc mě fascinovalo. Během tohoto výzkumu jsem narazila na stránky marketingové agentury, která se specializovala na digitální marketing pro kavárny a pražírny. Jejich případová studie kavárny z Hradce Králové mě zaujala natolik, že jsem si tu kavárnu zapsala na svůj seznam míst, která chci navštívit.

Impuls k změně přišel nečekaně

Když jsem o dva týdny později podala výpověď (z důvodů, které s kávou nesouvisely – šlo o dlouhodobou nespokojenost a mikromanagement), rozhodla jsem se dát si měsíc pauzu, než začnu hledat novou práci. Během tohoto měsíce jsem začala navštěvovat kavárny, které jsem si vypsala během výzkumu. A jedna z nich změnila vše.

Coffee House (jméno jsem změnila) byla přesně tím typem kavárny, který jsem milovala – dostatek zásuvek, stabilní WiFi, velké stoly, u kterých se dalo pohodlně pracovat, a především neuvěřitelně dobrá káva. První den jsem si tam přišla jen odpočinout a přečíst knihu. Druhý den jsem si vzala notebook, abych odpověděla na pár e-mailů. A třetí den jsem tam strávila šest hodin prací na malém jednorázovém projektu, který jsem mezitím získala.

Ten den si ke mně přisedl majitel kavárny Honza. "Vidím, že jste tu už třetí den a vypadá to, že pracujete. Mohu se zeptat, co děláte?" zeptal se mě. Vysvětlila jsem mu, že jsem copywriterka na volné noze a že jejich kavárna má skvělou atmosféru pro práci. Místo aby byl podrážděný, že zabírám stůl tak dlouho, se rozzářil. "Přesně takové hosty chceme! Kreativní lidi, kteří tvoří a zároveň si užívají dobré kávy. Co kdybychom se nějak dohodli? Potřebujeme vylepšit naše texty..."

A tak začala moje první "kavárenská spolupráce" – výměnou za pravidelné místo k sezení a kávu zdarma jsem pro Coffee House vytvářela texty na web a sociální sítě. Netušila jsem, že to je jen začátek.

Kavárenský nomád v Hradci Králové

Během následujících týdnů jsem objevila fenomén, který jsem nazvala "kavárenský nomádství". Každý den jsem pracovala z jiné kavárny v Hradci, poznávala jejich atmosféru, personál, nabídku. Zjistila jsem, že každá kavárna má svoji specifickou energii – některé jsou skvělé pro kreativní psaní, jiné pro administrativu, další pro schůzky s klienty.

Začala jsem si vést deník kaváren s poznámkami – kde mají nejlepší WiFi, kde nejpohodlnější židle, kde vám dovolí sedět hodiny u jednoho šálku a kde očekávají, že si každou hodinu něco objednáte. Brzy jsem měla zmapovaný celý Hradec a okolí.

A pak přišla náhoda, která posunula moje kavárenské nomádství na novou úroveň. Při vyhledávání infomací o nové kavárně jsem narazila na PPC reklama Hradec Králové, která mě zaujala. Šlo o lokálně cílenou reklamu marketingové agentury, která nabízela služby malým podnikům v Hradci. Mezi jejich klienty bylo i několik kaváren, které jsem pravidelně navštěvovala.

Z impulzivního nápadu jsem jim napsala e-mail. "Jsem copywriterka, která pracuje z hradeckých kaváren. Znám je všechny zevnitř, vím, co nabízejí a kdo jsou jejich zákazníci. Nemohli bychom nějak spolupracovat?" O tři dny později jsem seděla na schůzce s jejich projektovým manažerem a domlouvala první zakázku – sérii textů pro síť lokálních podniků.

Když se kavárna stane kanceláří

Postupně se moje práce mezi šálky kávy stala plnohodnotným životním stylem. Našla jsem v tom rytmus, který mi dokonale vyhovoval. Typický den začínal v kavárně s klidnou atmosférou, kde jsem pracovala na projektech vyžadujících soustředění. Kolem poledne jsem se přesunula do rušnější kavárny, často spojené s bistrem, kde jsem poobědvala a pracovala na méně náročných úkolech. Odpoledne byla vyhrazena pro schůzky s klienty v kavárnách, které měly oddělené prostory nebo pohodlná křesla.

Samozřejmě, nebyl to život bez výzev. Občas jsem narazila na hlučné sousedy, nefungující WiFi nebo nedostatek volných míst. Ale i tyto překážky mě naučily být flexibilní a připravená na změny plánu. Vždy jsem měla nabitý telefon sloužící jako záložní hotspot, sluchátka s aktivním potlačením hluku a seznam záložních kaváren v každé části města.

Co mě překvapilo nejvíc, byla komunita, která se kolem mě začala formovat. Postupně jsem poznávala další "kavárenské nomády" – grafičku, která pracovala na volné noze, účetní, který nesnášel kancelářské prostředí, programátora, který potřeboval změnu prostředí pro kreativní myšlení. Začali jsme se navzájem poznávat, sdílet tipy, a dokonce i spolupracovat na projektech.

Sociální rozměr šálku kávy

Jednou z nejcennějších věcí, které mi práce z kavárny přinesla, byly nečekané konverzace a setkání. Nikdy nevíte, kdo si k vám přisedne nebo koho potkáte u vedlejšího stolu. Na rozdíl od kanceláře, kde potkáváte stále stejné lidi, kavárny přinášejí neustálou obměnu tváří a příběhů.

Některé z mých největších klientů jsem získala právě díky náhodným setkáním nad kávou. Majitel místní reklamní agentury, se kterým jsem se dala do řeči při čekání na objednávku. Podnikatelka, která rozjížděla e-shop a zaujalo ji, jak pracuji. Začínající autor, který potřeboval pomoc s marketingem své knihy a všiml si, že píšu v kavárně.

Tyto náhodné interakce nejen rozšířily můj profesní okruh, ale také mě obohatily o nové pohledy a inspiraci. Každý rozhovor, i ten krátký s baristou, který mi připravoval kávu, přinášel nové podněty a nápady.

Ekonomika kavárenského nomádství

Často dostávám otázku, jestli není práce z kavárny drahá. Na první pohled se může zdát, že každodenní útraty za kávu a občasné jídlo se mohou nasčítat. Ale když jsem si udělala podrobný rozpočet, zjistila jsem, že ve srovnání s pronájmem kancelářského místa v coworkingovém centru nebo vlastní kanceláře vycházím mnohem lépe.

V průměru utratím kolem 250 Kč denně za kávu a občas něco k jídlu. To je zhruba 5 000 Kč měsíčně, pokud pracuji každý pracovní den v kavárně. Pronájem kanceláře nebo fixní místo v coworkingu by mě v Hradci Králové vyšlo minimálně na 8 000 Kč měsíčně, plus další náklady na kávu a občerstvení.

Navíc jsem objevila model, který funguje pro obě strany. S několika kavárnami mám neformální dohodu – pomáhám jim s texty na sociální sítě, copy na letáky nebo webové stránky výměnou za určité výhody. V jedné kavárně mám "neomezený kávový tarif", v další vyhrazený stůl v klidném koutě, který si mohu rezervovat, když potřebuji klid na práci.

Jak mi řekl jeden z majitelů: "Lidé jako ty jsou pro kavárnu požehnáním. Vytváříš příjemnou atmosféru, dáváš smysl kavárně i v jinak prázdných dopoledních hodinách, a navíc nám pomáháš s věcmi, na které bychom si jinak museli najmout drahé agentury."

Nečekané dopady na kreativitu a wellbeing

Po roce práce z kaváren jsem si všimla několika zásadních změn ve svém pracovním procesu i celkovém wellbeingu. Moje kreativita výrazně vzrostla – různorodé prostředí, změna scenérií a neustálý přísun nových podnětů udržovaly můj mozek aktivní a zvídavý.

Také jsem si všimla, že moje práce má přirozenější rytmus. Místo abych se nutila do osmihodinového bloku, pracuji v kratších, intenzivnějších intervalech s přirozenými přestávkami – když se přesouvám mezi kavárnami, když si objednávám, když krátce prohodím pár slov s baristou.

A co mě překvapilo nejvíc – i když jsem obklopena lidmi, paradoxně se dokážu lépe soustředit než v kanceláři. Neurčitý šum kavárny je pro mě méně rušivý než cílené vyrušování od kolegů v kanceláři. A když potřebuji naprostý klid, vždy si mohu nasadit sluchátka.

Podle průzkumu, který mi ukázal marketingový specialista z agentury PPCprofits.cz, s kterým jsem se seznámila díky jedné zakázce, nejsem zdaleka jediná. Práce z kaváren je rostoucím trendem mezi kreativními profesionály, digitálními nomády a všemi, kdo hledají alternativu ke klasické kanceláři, ale nechce se jim pracovat z domova.

Tipy pro začínající kavárenské nomády

Pokud vás myšlenka práce z kavárny láká, ráda se podělím o několik poznatků, které jsem za ten rok nashromáždila:

Vytvořte si mapku svých oblíbených kaváren podle toho, na čem potřebujete pracovat. Jiné místo pro kreativní psaní, jiné pro administrativu, jiné pro schůzky.

Buďte dobrým hostem – objednávejte si pravidelně, ne jen jeden šálek na celý den. Respektujte, že kavárna je podnik, který potřebuje vydělávat.

Nabídněte protihodnotu – pokud máte dovednosti, které by kavárna mohla využít, nebojte se navrhnout výměnný obchod. Mnoho menších kaváren ocení pomoc se sociálními sítěmi, texty nebo jinými službami.

Investujte do dobrých sluchátek s potlačením hluku. Budou vaším nejlepším přítelem ve dnech, kdy je kavárna hlučnější.

Mějte vždy plán B – záložní kavárnu v okolí, kdyby vaše oblíbená byla plná nebo zavřená.

Seznamte se s personálem – přátelský vztah s baristy vám může zajistit lepší místo, upozornění na blížící se rush hour nebo dokonce občasnou kávu na účet podniku.

Závěr: Více než způsob práce – životní filozofie

To, co začalo jako praktická nutnost – najít místo k práci poté, co jsem odešla z kanceláře – se postupně vyvinulo v životní filozofii. Práce z kavárny pro mě už není jen o místě, kde sedím se svým notebookem. Je to o způsobu, jakým přistupuji k životu – s otevřeností k novým setkáním, s flexibilitou vůči měnícím se okolnostem a s vědomím, že inspirace se často nachází v těch nejnečekanějších momentech.

Každé ráno, když si balím notebook a vyrážím do některé z mých oblíbených kaváren, cítím vděčnost za to, že mohu pracovat tímto způsobem. Vděčnost za všechny ty šálky kávy, které prohřály mé ruce během zimních měsíců. Za všechny ty rozhovory s lidmi, které bych v kanceláři nikdy nepotkala. Za tu svobodu vybrat si prostředí podle nálady a typu práce, která mě ten den čeká.

A když vidím, jak přibývá lidí, kteří objevují podobný způsob práce, mám pocit, že jsem součástí něčeho většího – postupné proměny toho, jak může pracovní život v digitální éře vypadat. Protože někdy to nejdůležitější, co potřebujete k práci, není kancelář s logem firmy, ale pohodlná židle, stabilní WiFi, dobrá káva a prostředí, které vás inspiruje.